Fishing World Games 2019 - Afrika

Afrika

 

Světové rybářské hry 2019 neboli Sport Fishing World Games 2019 jsou již krásnou a jedinečnou rybářskou historií.

 

Letošní čtvrté pokračování této „rybářské olympiády“ hostila Jihoafrická republika, což slibovalo vyjímečný rybářský, sportovní i cestovatelský zážitek. Od loňského MS v Anglii uplynulo sotva pár měsíců, které jsme se snažili všichni maximálně využít hledáním a sháněním informací o cestě a rybolovu v JAR. Z Česka do Afriky odletěl tým, co se zodpovědně připravil, držel při sobě a který by nefungoval bez jediného z nás.

Po příletu do Johannesburgu nás na letišti čekaly první menší komplikace, ale naštěstí i poslední. Když velkoryse opomenu dva rozbité telefony, ztrátu peněženky, několika krabiček s woblery, zlomené pruty, poohýbaná očka… Kubovo cestovní vízum…


Takže, začalo to tím, že jsme asi hodinu hledali Tomášův kufr, ke kterému byl přistrečkován tubus s pruty. Ten se na pásu objevil, ale kufr se všemi identifikačními štítky nikde. Po chvíli paniky jsme ho nakonec našli na druhém konci letiště. Ale byli jsme na tom lépe třeba než Irové. Těm nepřišly pruty vůbec a MS museli odchytat na pruty půjčené od nás a ostatních týmů. Co se týče našich prutů, tak to „láskyplné“ zacházení zaměstnanců letecké společnosti nezvládl jenom jeden – Hubkynův. A žádná lacinka to nebyla.


Abychom ty problémy uzavřeli, tak nám nepřiletěl státní trenér Pepa Zahrádka s balíkem jednodílů. Cestoval s jinou společností než zbytek týmu, protože zavazadlo s pruty bylo poněkud větší, a namrzlé letiště ve Frankfurtu mu odsunulo odlet o jeden den. A zároveň nám tím způsobilo komplikaci s vyzvednutím auta z půjčovny, které bylo rezervováno právě na Pepu. Hodně nám vypomohl náš společný známý, který zde žije a je znalý místních poměrů. Přijel nás vyzvednout na letiště, pomohl nám zajistit nové auto a také utratit první větší finanční obnos v JAR - vzal nás do místního fishing shopu. Od něj jsme se dozvěděli spoustu zásadních informací o zdejších rybách a jejich způsobu lovu, za což mu moc děkujeme.

IMG_8247


Samotný závod v lovu ryb přívlačí z lodi probíhal na přehradě Loskop Dam, která se nachází na řece Olifants v provincii Mpumalanga. Byla vybudována v roce 1939 a poté v roce 1979 zrekonstruována. Vyznačuje se velkou čistotou vody s průhledností až 7 metrů a teplotou kolem 30 stupňů. Přehrada je zbudována v údolí mezi skalnatými soutěskami, s maximální hloubkou 40 metrů na jednom konci a plynule přechází do mělčí části s velkými rozlitinami.


Pár slov k pravidlům MS v lovu ryb přívlačí z lodě na umělé nástrahy:


Disciplíny se účastní národní reprezentace přihlášených států. Závodníky do reprezentace si vybírá státní trenér podle předem stanoveného klíče (dlouhodobý státní žebříček, mistrovství republiky, nominační závody). Za každý zúčastněný stát nastupují do závodu 2 lodě po 2 závodnících. Každá jednotlivá loď bojuje o co nejlepší výsledek a titul mistra světa v jednotlivcích. A zároveň se sčítají výsledky obou lodí za oba závodní dny do celkového umístění států. Cílem je nachytat co největší počet ryb a rozhoduje přepočet na kvadrát velikosti (např. štika 50 cm – 50 x 50 = 2500 bodů). Samotný šampionát se skládá ze 2 tréninkových dní a 2 závodních dní, a to vždy po 7 hodinách.

Lovené druhy ryb a míry určuje pořadatel podle rybí obsádky na dané vodě, částečně může hrát roli i taktika domácího týmu.


Zde v JAR na přehradě Loskop Dam se bodovaly lokální druhy ryb, s některými se údajně nelze setkat nikde jinde.


Bodované ryby a minimální míry: Black Bass 30 cm, Catfish 50 cm, Tilapia Blue 25 cm, Tilapia Redbreash 20 cm, Yellow Fish 30 cm, Silver Catfish (Makriel) 25 cm, Papermouth 30 cm.


Po všech peripetiích s půjčením nového auta a 250 kilometrovém přesunu jsme kolem 5 hodiny odpolední konečně dorazili do resortu u přehrady. Na recepci jsme po vyřízení nezbytných formalit přebrali klíče od chat a už nás zajímalo jenom jezero, přičemž doušek studeného pivka byl v 35 stupňovém vedru jako dar z nebes. Degustací prošly všechny dostupné místní vzorky a na zbytek výpravy bylo stanoveno „to v té zelené flašce“ . Vybalení, kontrola věcí po cestě, chutná večeře v podání švédského stolu a kolem půlnoci jdeme spát. Moc se to sice v nočním horku nedalo, ale únava nás nakonec zmohla.

 043


Brzy ráno nás čeká cesta zpět do Johannesburgu. Zde na letišti vyzvedneme unaveného trenéra a jedeme na Nelson Mandela Square odkud vyráží slavnostní průvod k zahajovacímu ceremoniálu Sport Fishing World Games 2019. Her se účastní asi 2800 reprezentantů z 52 států světa a probíhá zde 15 různých rybářských mistrovství. Na slavnostním zahájení nás přivítali představitelé provincií, zástupci FIPSeD, SASACC, SASCOC a dlouhou emotivní řeč vedl i jihoafrický ministr zemědělství. Po zajímavém kulturním programu následuje slavnostní raut, kde se organizátoři ukázali v tom nejlepším světle. Po pozdravení se známými závodníky z předešlých šampionátů se vracíme zpět do resortu s úkolem nakoupit po cestě co nejvíce balené vody. Což se zdálo skoro nemožné (všude alkohol a kola), ale po vykoupení celého krámku jednoho místního černošského obchodníka jsme nakonec celkem spokojeni a on vypadá, že má „vánoce“. Po návratu do resortu jdeme spláchnout celodenní pot do bazénu a začíná příprava rybářského vybavení na zítřejší trénink. Pepa, Petr a Jana odchází na poradu kapitánů a losování tréninkových lodí. My máme tři lodě. Naše výprava totiž čítá tři závodní dvojice, ze kterých trenér následně vybere posádky do závodu. Po poradě kapitánů máme sezení i my ostatní. Ladíme teoretickou přípravu a přehradu si na mapě rozdělíme do tří sektorů podle kubatury nalosovaných lodí. Logicky to musíme takhle udělat, protože zhruba 20 km závodního úseku nelze za 2 x 7 hodin pořádně prozkoumat a závod takovéto úrovně vyžaduje naprosté maximum. Každý se bude věnovat své části a poznatky pak dáme dohromady.

IMG_7990


Brzy ráno po vydatné snídani jdeme do přístaviště k nalosovaným lodím. Zde jsou již připraveni místní profesionálové se svými bass boaty. Všechny lodě jsou parádní, se špičkovým vybavením, ale při trošičku důkladnější prohlídce zjišťujeme, že většina příďových motorů je trollingových bez GPS kotvy. To může být při silnějším větru docela problém. V 7 hodin se všechny lodě celkem v poklidu rozjedou do různých koutů přehrady. My vyrážíme prozkoumat svou přidělenou třetinu. Podle vrstevnicové mapy máme na sucho natipovaná nějaká místa a teď v reálu prověřujeme naše domněnky. Projíždíme hrany, podvodní kopce, mělčiny a zátoky s přítoky. Všude se snažíme chytat a na něco přijít. Voda je zde velmi čistá a pomocí kvalitních polarizačních brýlí vidíme ryby. Jak samostatné exempláře, tak i celá hejna. Jenže tyto ryby jsou velmi opatrné a apatické. Výsledkem našeho sedmihodinového snažení je pár black bassů ztracených při zdolávání, jedna těžší ryba, která nám to uřízla o hranu v hloubce, a jeden vytažený asi osmdesáticentimetrový africký sumec.

Ve 14 hodin je konec tréninku a v přístavišti se potkáváme s kluky z obou dalších lodí. Dozvídáme se od nich, že nachytali nějaké black bassy. Náš realizační tým má již připravená auta, studenou vodu (bylo 35 stupňů Celsia) a odjíždíme na chatu. Zde jsme ihned načerpané poznatky z tréninku vyhodnotili. Do naší pracovní mapy přehrady zakreslujeme, kde jsme kdo chytli ryby nebo viděli něco chytit soupeře. Snažíme si navzájem zodpovědět otázku – proč jsme je tam chytli a na co. Dnes byla asi nejúspěšnější montáž Texas Carolina s lehkým buletem a Keitechem Easy Shiner 4“ na offsetu. Vyměňujeme si poznatky, které máme od našich řidičů, kteří jsou zároveň i majitelé lodí a zde na této přehradě chytají a závodí. Všichni se shodují, a myslíme si to zatím i my, že na vítězství je potřeba chytit pár black bassů a k tomu rozhodující rybu catfish (sumce). Ten vyplouvá s přicházejícím sluncem a oteplením do mělčiny, kde se vyhřívá a chytá se takzvaně „na oči“. V praxi to znamená, že se potichu a pomalu najede lodí do mělčiny a jak spatříme sumce ležet na dně, tak mu jigovkou (nástraha je téměř jedno) přehodíme přes dlouhé vousy, které trčí do stran. Když o ně při navíjení brnkneme, tak v agresivitě na nástrahu zaútočí. Takovéto neocenitelné rady jsme získali od našeho jihoafrického známého. Po zodpovězení všech pro a proti trenér rozhodl. Úkol na zítřek: do 10 hodin se všechny tři lodě věnují black bassům a pak se jede na sumce. Zbytek odpoledne trávíme relaxací a přípravami na další tréninkový den.

Ráno vyrážíme na vodu podle stanovených instrukcí a strategie. Vynecháváme podle týmové dohody top místa ze včerejška. Projíždíme části přehrady, které jsme ještě neviděli a hledáme bassy. Ryba je po včerejším tréninku značně ochytaná. Do 10 hodin máme dva kousky. Tomáš jednoho chytl na woblera typu crankbait a já jsem měl basse na nezatíženou gumu z propadu. Kolem desáté vyrážíme na mělčí stranu přehrady hledat sumce. V jedné ze zátok nacházíme hejno větších tilapií, ale ty však o naše nástrahy nejeví zájem. Při bližším prozkoumání místa objevujeme velká hnízda na dně a Tom má hned logické vysvětlení. Jsou to tlamovci a schovávají v tlamě mladé nebo jikry. Tak jsme je přestali trápit a pokračujeme v neúnavném hledání sumců. Po projetí několika kilometrů mělčin a zahlédnutí asi dvou sumců, ke kterým se nám nepodařilo nepozorovaně přiblížit, začíná kolem půl jedné poprchávat a hodně foukat. Zatažená obloha a velký vítr značně komplikují chytání v mělčině. I po výměně několika odstínů skel polarizačních brýlí není nic vidět. Lokalizace a nenápadné najetí nad rybu se za těchto podmínek stává skoro nemožnou věcí. A proto se vydáváme do hlubší části přehrady zkusit klasiku. Protože nemáme kotvu, tak logicky volíme závětrnou stranu. Chytáme asi na 7 metrech z driftu. Zrovna se přehrabuji v krabičce, když brácha na přídi hlásí velkou rybu. Při pohledu na to, co se objeví u lodi, si i náš šofér uleví slovem Big . Tohoto bezmála 60 cm krasavce (black basse) si na památku fotíme my i náš řidič – prý do Fishing magazínu. Z ryby máme velkou radost. Já snad větší než Tom, moc jsem mu ho přál za ten rozbitý telefon .


Je tu 14 hodina a konec tréninku. I naše další dvě lodě chytly bassy, ale sumce nikdo. Na chatě opět zčerstva vyhodnocujeme poznatky z dnešního dne. Domalujeme mapu, probereme nástrahy a jdeme se opláchnout a něco sníst. Za hodinu máme poradu, kde trenér oznámí, kdo z tří posádek nastoupí do zítřejšího závodu. Těžká situace, kterou jsem mu vůbec nezáviděl. Verdikt zazněl, cituji: „Všichni jste stejně dobří. Nikdo z vás na tom není hůř ani lépe. Což prokázaly tyto dva tréninky na úplně cizí vodě. Do prvního závodu nastupují Jan Hubka + Jakub Kolář a David + Tomáš Koudelkovi. Kdo se v jednotlivcích umístí do 12. místa nastoupí i zítra. Jinak vás měním za Tomáše a Frantu“. Po tomto Pepově rozhodnutí se kluci zachovali jako praví týmoví hráči a do porady, která pokračovala dále, přispěli cennými radami a poznatky.

Pepa s Petrem přicházejí s informací, že se má na závody výrazně změnit počasí. Oproti blankytné obloze tréninkových dní přijde vítr a déšť. A právě v tomto okamžiku se naše nevýhoda oproti domácímu týmu (znalost mělčin, chytání „na oči“ atd.) začala měnit v hratelnou šanci. Všichni jsme se shodli na tom, že to v takovémto počasí na trollingové motory nedáme a musíme sehnat pevné kotvy s lany - úkol dnešního odpoledne. Podařilo se . Sedáme k mapě a námi nalezené fleky číslujeme od top po nejhorší. – Číslo 1 – zeď pod vodou s potopeným stromem; číslo 2 – zátoka za startem – výtok z čističky restaurace; číslo 3 …. Je nám jasné, že na toto všechno jsme nepřišli sami, ale i zbytek závodního pole. Teď bude důležité, kdo se tam dostane jako první. A nám vzniká otázka, kdo z nás bude áčko, a tudíž bude startovat v první šestnáctce lodí s reálnou šancí na obsazení lepšího místa. Kapitán rozhodne. To se nedá vyřešit jinak než losem. Honza zaloví v reprezentační čepici, vytahuje áčko a je rozhodnuto.


V podvečer odchází Pepa s Petrem a Janou na poradu kapitánů a losování lodí. Vrací se až skoro za dvě hodiny a jsou plní dojmů. To, co bývá na jiných mistrovstvích otázkou číslo jedna – nástrahy, dnes nikdo neřešil. Hlavním tématem byly rozestupy lodí během závodu. To nám potvrzuje naši domněnku, že je zde tak 5 až 6 top míst a o ty se na vodě porveme. Padesátimetrové rozestupy mezi loděmi se musí striktně dodržovat a nedodržení bude trestáno žlutými kartami. 2 žluté = červená karta a konec, jako ve fotbale.

IMG_0110


Během přesunu na večeři sledujeme, že se počasí doopravdy mění a ráno je jisté, že se předpověď vyplnila. Je zataženo, poprchává a fouká vítr. V duchu si blahopřejeme, že máme kotvy, protože na drift by to bylo hodně rychlé. Honza s Kubou startují z áčka asi 10 minut před námi. Jejich cílem je místo číslo 1., zeď s potopeným stromem. Lodě jsou na vodě rozestavěny tak, že je naprosto jisté, kdo kam míří. Tímto směrem se chystá více než polovina lodí. Po zvukovém signálu ohlašujícím start závodu se ukáže, že jejich řidič je naprostý profík. Nabere rychlost, mazácky prokličkuje mezi loděmi soupeřů a na pár metrech kontroluje situaci z prvního místa. Při dosažení stanoveného rychlostního limitu 70 mil za hodinu ho už nesmí nikdo předjet. Bomba! Klukům se to povedlo a jsou tam, kde chtějí být. Naše domluva zní: jakmile se vedle nich uvolní místo, tak zavolají a mi přifrčíme.


Už během čekání na náš start vidíme, jak se rozjelo a postavilo prvních 16 lodí a je jasné, že budeme muset experimentovat na podstatně slabších místech. Na prvním zvoleném fleku během 20 minut utrhneme všechny pruty a jsme bez záběru. Klasika . Jenže takhle to pokračuje další 3 hodiny. Je nám jasné, že na bassech už dobrý výsledek neuděláme a jediné, co nás může zachránit, je sumec. Je to risk, protože při tomto počasí bude velký problém ho najít. Vyrážíme asi o 20 km níže na druhý konec přehrady na mělčinu. Zde se potkáváme s jihoafrickým týmem, který se marně snaží o to stejné. Vítr zhoršuje viditelnost a chybí sluníčko, špatné počasí nevytáhne sumce do mělčí vody. Jihoafrická loď chytá pravou stranu přehrady, tak my volíme levou. Zde jsme o tréninku my ani žádná naše loď nebyly. Během driftu zaznamenáváme na echolotu, že z mělčiny najíždíme na díru, která se kaskádovitě lomí ze 7 na 14 metrů. Necelý metr nade dnem ukazuje echolot velké rybí hejno. Diskutujeme o tom, co by to mohlo být, znovu najíždíme a náš rozhodčí nám prozradí, že je to zřejmě
sumec.


Ryba je ve sloupci nade dnem. Sundávám z prutu jigovou hlavu a do karabiny zacvaknu vertikální wobler Ruckus od River2Sea, ten bude propadat o něco pomaleji, uvidíme. Nahazuji, protože vertikální přívlač je podle pravidel MS zakázána. Wobler nechávám propadat na napnuté šňůře a i při nejvyšším soustředění se mi daří zaseknout až druhý záběr. Za chvíli se naše první ryba v tomto závodě ocitá v podběráku. Není to sumec, ale spíše sumeček kolem 30 cm. Chci ho vzít do ruky a odháčkovat, ale rozhodčí mě okamžitě upozorňuje, že je jedovatý a má prsní ploutve ostré jako břitva. Později jsem viděl, jak s nimi rozřízl plátnový metr! Beru ho do kleští, zbavuji háčku a Tomáš mi říká: „Pusť ho, sumec je bodovaný od 50 cm“. Rybu vracím zpět do vody, ale po chvíli nám to nedá a na telefonu hledáme míry bodovaných ryb. Zjišťujeme, že silver catfish neboli makriel je bodovaná už od 25 cm. Aby to čert…! První ryba po takové době a my ji klidně bez měření pustíme. Tom nasazuje typově podobný wobler od Rapaly a začíná koncert. Během dvou hodin chytíme 21 bodovaných ryb, k tomu několik malých a máme i dost neproměněných záběrů. Situace se rázem změnila k lepšímu, možná i k nejlepšímu. Ale to zatím vůbec netušíme, není zde signál, tak jsme odříznutí od všech zpráv. Náhoda tomu chtěla a ztráta signálu byla naše největší výhra. Kolem 10 hodiny se vedle kluků uvolnilo místo a podle domluvy chtěli dát avízo, ale my byli nedostupní. Kdybychom telefon zvedli, tak tam určitě jedeme, protože v tu dobu jsme byli ještě bezrybky. A tohle místo bychom nikdy neobjevili.


Blíží se konec závodu a my se musíme vrátit na čas do místa startu, abychom nedostali penalizaci. Zde už netrpělivě čeká celý tým i s Honzem a Kubou, kteří neskutečně zamakali a vydřeli úžasný výsledek v podání 10 bassů. Zůstali na místě, které se jim podařilo ráno obsadit famózním startem a vyplatilo se. Všichni jsou nedočkaví, jak jsme dopadli. Bez signálu, žádné zprávy. Nervozitu vystřídá radost. Honza s Kubou 10 bassů a my 21 makriel. Paráda! Podle šuškandy na startovním poli to vypadá více než dobře. No, uvidíme, až budou oficiální výsledky. Sedáme do aut a odjíždíme na chatu. Únava po závodě je nás všech velmi znát. Relaxujeme, probíráme dnešek a trošičku netrpělivě čekáme na výsledky. Kapitán s trenérem vyráží na výzvědy. Asi za hodinu a půl se rozezvoní telefon a Pepa hlásí výsledky: Koudelka – Koudelka druzí; Hubka – Kolář pátí a celkem ČR první. Neubránili jsme se spontánnímu výbuchu radosti. Dopadlo to ještě lépe, než jsme doufali. Blažený pocit z dnešního triumfu z nás ještě nevyprchal a my si začínáme plně uvědomovat důležitost a zodpovědnost k zítřejšímu závodu.

IMG_8090


Začíná velká porada plná strategie a taktiky. Je nám naprosto jasné, že jsme po dnešním výsledku v hledáčku všech týmů. Takto rozjetý závod už totiž není jenom o chytání ryb, ale musí k tomu být i ta správná strategie. Zde umí chytat ryby úplně všichni. A my potřebujeme něco navíc. Naše malá výhoda je v tom, že nás při chytání makrielů skoro nikdo neviděl. Pouze kolem nás projížděli Rumuni, ale ti dnes skončili na 10. místě. Takže by nás v konečném výsledku nemuseli moc ohrozit. Další překvapení, které jsme si pro soupeře připravili, je změna dresu. V jedněch startujeme a do druhých se převlečeme na místě lovu. Máme ujednáno, že zítra vyrážíme obě lodě na díru na sumce. My tentokrát startujeme v první skupině, a to je dobře, protože kluky navedeme přesně na místo. Ladíme nástrahy, diskutujeme o tom, co jsme dnes přesně chytali, a dáváme dohromady co nejvíce vertikálních woblerů. Přece jen jsme dnes dva o hranu utrhli. Tonda Pácal nás zásobuje dost slušným množstvím, nestačím se divit, kolik jich má s sebou. My s Tomem zůstáváme u Ruckuse, který nám fungoval, a Honza s Kubou si připravují typově stejný kousek Trigon od Illexu. Po všech přípravách jdeme povinně všichni relaxovat do bazénu . Odpočinek, neodpočinek, veškerý hovor se stejně točí kolem ryb. Jak jinak . Na poradě kapitánů a losování lodí se dozvídáme, že dnes bylo uděleno 5 žlutých karet a 1 penalizace za pozdní příjezd. Štěstěna při nás během losování stála a Pepa vytáhl klukům loď s GPS kotvou, z toho mála co jich zde je. Super! My máme o fousek menší loď, ale rychlou se silným motorem. Přesně tak jsme si to představovali. Pro náš záměr být první na 20 km vzdáleném místě od startu je to ta pravá volba.

Během noci mě budí velká bouřka. Jdu se kouknout na verandu a ty potoky vody, co tečou kolem chaty, my rozhodně na klidu nepřidají. Snad i proto vstávám o něco dříve než v předešlých dnech. Nervozita u mě trošičku pracuje, ale snažím se to na sobě nedat znát. Ale obavy z noční bouřky nemám jen já, všichni se shodujeme na tom, že nevíme, co to ochlazení udělá s rybami. Silver catfish je sice malý sumec, ale je to sumec. A ti to zrovna nemilují.

242(1)


Na startu nezapomeneme na rituálek pro štěstí. Dnes bude zvlášť potřeba. Dáme přehradě loknout doušek domácí slivovice a jdeme na to. Po zaznění zvukového signálu ohlašující start vyráží naším směrem asi šest lodí. Jedeme na druhé pozici. Lodě za námi se postupně odpojují a zůstává bohužel jen ta jedna před námi. Asi kilometr před naším místem odbočí do jedné ze zátok, trošičku se mi vnitřní sevření uvolní, teď už jen aby tam byly ryby. Při příjezdu na flek vidíme ryby na sonaru. Ukotvíme se na laně a hned po prvních dvou hodech je jasné, že to bude dobré. Oba dva máme rybu na prutě. Podebíráme je a měříme. To už jsou tady i kluci s druhou lodí. Kotví 50 m od nás a začínají ve stejném stylu. Hejno se mezi námi přesouvá. Takže jsou chvíli úspěšnější kluci a chvíli my. Náš rozhodčí je v sedmém nebi. Prožívá to, jakoby sám závodil a několikrát opakuje, že o tomto místě nevěděl.


Je to fofr! Jak na naší, tak na druhé lodi. Vychází to asi 4 minuty na rybu. Slyším, jak Honza konstatuje: „Tohle nemůžou vydržet navijáky, natož my!“ V duchu s ním naprosto souhlasím. Do 10 hodin jsme zde úplně sami. Pak nás objevuje jedna z rumunských lodí. Chvíli krouží kolem a pak obsadí nejlepší pozici. Rybí hejno se kousek posunulo jejich směrem. Ale protože už zde Rumuni jsou, tak nemůžeme jít s rybami. Stále je ale máme v dohozové vzdálenosti. Rumuni vysílačkou přivolávají svoji druhou loď. Kolem půl dvanácté se zde objevuje novinářská loď s kamerami. Jeden z našich rozhodčích jim prozrazuje, že už nemá kam zapisovat naše úlovky. Na výsledek nemusíme dlouho čekat. Asi za půl hodiny je zde už 11 dalších lodí. Později se dovídáme, že syn řidiče novinářské lodi závodil za JAR.


Prvně nás to množství posádek celkem zneklidnilo, ale v zápětí jsme si začali uvědomovat, že nám to může pomoci. A tak to i bylo. Rybí hejno se rozdělilo mezi všechny. Nikdo netahal výrazněji více než ostatní a nám náskok z rána stačil na výborný výsledek. Blíží se konec závodu. Jsme si plně vědomi slušného počtu ryb, a proto vyrážíme do cíle asi o deset minut dříve než máme spočítaný dojezdový čas. Jistota je jistota. V přístavišti už netrpělivě, zcela bez zpráv, čeká celý zbytek týmu. Loď ještě pořádně nezakotvila a Pepa už volá: „Tak jak? Namibie má 41 kusů.“ Odpovídáme: „Tak to je v pořádku. My máme 86 kusů a když jsme odjížděli tak kluci měli 84 kusů.“ Přál bych vám vidět ten výbuch radosti.


Závod skončil ve 14 hodin a na výsledky jsme si museli počkat až do osmé večerní. Pořád počítáme, jak to dopadlo. Podle zákulisních zpráv a tamtamů to vypadá na bednu ve státech i jednotlivcích. Ale na oficiální výsledky si musíme počkat šest hodin. Slavnostní vyhlášení má opět vysokou úroveň. Nejprve jsou vyhlášeni jednotlivci: bronz – Sava Andrei a Spiac Emil Adrian (Rumunsko), stříbro – Jan Hubka a Jakub Kolář, zlato – David a Tomáš Koudelkovi. Je to nádherný pocit stát s bratrem na postu nejvyšším s titulem mistra světa a poslouchat tu nejkrásnější skladbu – českou hymnu. Tento okamžik si užíváme s Honzou i Kubou. A pak ještě jednou s celým týmem při vyhlášení výsledků států. Nálada je přímo fantastická, během vyhlášení si celý tým od plic zazpíváme hymnu. Loňskou pozici vicemistrů jsme posunuli ještě o kousek výš - Česká republika je mistrem světa.

IMG_8244 (1)


Nic z toho by se nepodařilo zrealizovat bez podpory řady sponzorů a přátel. Zvlášť musíme vyzdvihnout finanční podporu Rady ČRS. Za bezvadné, funkční a krásné dresy děkujeme firmám :

Tropic Liberec, Westin, Illex, Gunki, Crazy Fish. A v neposlední řadě musíme poděkovat také tiskárně Aroshop.eu v zastoupení paní Renaty Pácalové. Jmenovitě Janě Kubíčové, Honzovi Hubkovi, Tondovi Pácalovi a Tomáši Jírovcovi za tu práci, kterou s tím měli. Za sebe soukromě děkuji firmě NaPřívlač.cz za poskytnutí nástrah a špičkového vybavení.

52840307_1054429174747462_8163605490975113216_o_1


Reprezentace ČR
Státní trenér – Josef Zahrádka
Kapitán, manažer – Petr Kubíče
Závodníci – Tomáš Jírovec, František Čáha, Jakub Kolář, Jan Hubka, Tomáš Koudelka, David Koudelka
Realizační tým – Jana Kubíčová, Kateřina Koudelková, Antonín Pácal, Rudolf Stonawski

Realizační tým si cestu hradil ze svých vlastních prostředků, nezištně nás podporoval a všemožně
pomáhal. Takže… ty medaile jsou i Vaše. Díky.

52327071_2153133514729963_2854189197655277568_n

 

David Koudelka

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení